Pustevny

[o Pustevnách]   [stavby]   [Radegast]

    Při výstupu na toto horské sídlo nás upoutá hlavně řada historických staveb z dílny slovenského architekta Dušana Jurkoviče z roku 1898. V zimě se z Pusteven stává vyhledávané lyžařské středisko s 11-ti vleky a lanovkou z Trojanovic.
    Dají se odtud podniknout zajímavé túry. Směrem na východ si lze vystoupat na 1207 metrů vysokou horu Čertův mlýn. Západně se po hřebeni dostaneme okolo sochy Radegasta na posvátnou horu Radhošť.

A jak vlastně údajně Pustevny vznikly?

    Jedna z pověstí říká, že před dávnými lety bydlel ve Frenštátě jistý velmi pobožný tkadlec, který měl dva. Jeho životním snem byla cesta do Říma. Díky nedostatku peněz ale cestu oddaloval a oddaloval, až zestárnul natolik, že na pěší výpravu už neměl sil. Aby přece jen vykonal nějaký dobrý skutek, chtěl aspoň jednoho ze svých synů nechat vystudovat. Ale člověk míní a Pánbůh mění - zanedlouho tkadlec onemocněl a umřel. Protože své sliby Bohu nesplnil, neměl po smrti pokoj a chodíval do domu strašit.
A čas plynul. Jeden syn se oženil a druhý byl odveden na vojnu. Ženatý syn bydlel v domku po otci a často vídal nebožtíka, jak o půl noci a v poledne sedával na schodech, vedoucích na půdu.  Jednou k nim přišel starý žebrák, který poradil hospodáři, aby se nebožtíka zeptal, co žádá a proč nemá po smrti pokoje.
Když zase jednou seděl duch na schodech, dodal si hospodař odvahy, šel k němu a zeptal se ho, co si přeje a co potřebuje. Duch odpověděl, že nevykonal vše, co slíbil.  V tu dobu se vrátil druhý syn z vojny. Bratři se radili, jak by nebohému otci pomohli, aby nabyt věčného klidu. Ale o dobrou radu byla nouze. Jeden ani druhý už nemohli studovat a na cestu do Říma nebylo peněz. Nakonec se ten, co se vrátil z vojny rozhodl, že duchovi pomůže. Vyšel na Radhošť, postavil si poustevnu a u ní kapličku. Tam se jako poustevník modlíval za otcovu duši. Od té doby se už duch v bratrově stavení neobjevil.
Poustevník potom žil až do smrti na Radhošti. Živil se kořínky a dary, které mu občas lidé z okolí nosili. Podle vyprávění chodil v době nouze s oslem po kraji a žebral. 

    Nakonec bylo na Pustevnách poustevníků několik. Zůstalo po nich několik polozasutých jam. V jedné z nich byla při kopání nalezena stará rytina, zvon a obraz trojjediného Boha - hlava s třemi obličeji. Poslední z nich se údajně jmenoval Felix a zamřel v roce 1784. Zbylo po něm stromořadí buků.