|
Osobnosti
Frenštátska
|
|
  |
|
počáteční
písmena jsou dle příjmení...
|
|
|
|
[A
- G] [H
- L] [M
- S] [Š
- Ž]
|
|
|
|
|
|
|
| Michna
Viktor -
dramatik |
|
*1872 +1951
|
|
|
Po
studiu v Příboře učil na školách a psal hry pro mládež.
Jeho Perníkovou chaloupku uvedlo odtravské Národní
divadlo a v roce 1931 dostal 3. cenu v soutěži
hlavního města Prahy.
|
|
|
|
|
|
Obšívač
Václav -
publicista
|
|
*1908 +1974
|
|
|
Žil
ve Frenštátě, přispíval do regionálních časopisů
a ve svém vydavatelství Ve stínu Radhoště vydal
svou práci Radhošť a Pustevně, povídku Na čtyřech
slupech, loutkovou hru Kašpárek práškem a text Scéna
Mikulášská, pohlednici Opravená svatyně slovanská
na Radhošti (perokresba Roberta Bartoše) a linoryty
Josefa Štefka Z pod hor. V letech 1931 – 4
vydával svazečky poznámek, glos a statí pod názvem
Frenštátské noviny.
|
|
|
|
|
|
Parma
Bohuslav - kulturní
pracovník
|
|
*1878 +1950
|
|
|
Byl
absolventem obchodní akademie a od roku 1909 učil na
obchodní škole ve Frenštátě, kde se zúčastňoval
kulturního dění jako divadelní ochotník, zpěvák,
dirigent, iniciátor výtvarných výstav, sběratel uměleckých
památek a spolkový funkcionář. Korespondoval si s Alšem
a vydal na pohlednicích jeho Zbojníky. Podporoval mladé
umělce; B. Bartošovi poskytl byt a prodával jeho díla,
A. Strnadla, který musel čekat dva roky, než byl přijat
na pražskou VŠUP, na tu dobu zaměstnal. Bartošovi i
Strnadlovi vydal také pohlednice.
|
|
|
|
|
|
Parma
Edvard
|
|
*1853 +1921
|
|
|
Podílel
se na založení Pohorské Jednoty Radhošť a od roku
1886 byl jejím předsedou až do své smrti. Měl zásluhu
o rozvoj tohoto spolku a o vybudování známých útulen
na Pustevnách na Radhošti. Pět let byl starostou Frenštátu
a v letech 1896 – 1921 poslancem Moravského
zemského sněmu. Psal do novin a časopisů články o
turistice.
|
|
|
|
|
|
Parma
Leopold - malíř,
grafik a fotograf
|
|
*1877 +1953
|
|
|
Byl
učitelem. Ve svých malířských a grafických pracích
zobrazoval rodné Valašsko. Dostal přízvisko
„kronikář Beskyd“. Ilustroval také Petra Bezruče.
|
|
|
|
|
|
Polanský
Robert - kronikář
|
|
*1877 +1953
|
|
|
Jako
městský archivář a kronikář zachránil mnoho
spisového materiálu a vlastivědných dokumentů, které
uložil ve frenštátském archivu. Byl aktivním
spolkovým funkcionářem, hrál na řadu nástrojů a učil
hře na kytaru. Ve strojopise zůstala jeho Monografie města
Frenštátu a Kronika města Frenštátu, tiskem vydal
Zpěvy k národním tancům.
|
|
|
|
|
|
Polášek
Albín - sochař
|
|
*1879 +1965
|
|
|
Narodil se ve Frenštátě a zemřel ve Winter
Parku /USA/
Vyučil se ve Vídni řezbářem, studoval v Římě
a odešel do USA, kde se stal profesorem na akademii v Chicagu a vytvořil řadu sochařských
děl.Jezdíval na dovolenou do Frenštátu. Je autorem sousoší Cyrila a Metoděje a
sochy Radegasta na Radhošti, pro Frenštát vytvořil sousoší Zápas dobra se zlem a
sochu Ondráš, byl také autorem první československé medaile (Svoboda). Jeho největší
dílo v Československu, socha presidenta Wilsona v Praze, bylo za okupace zničeno.
|
|
|
|
|
|
Polášek
Jan Nepomuk - hudební
skladatel a sběratel lidových písní
|
|
*1873 +1956
|
|
|
Byl
Janáčkův žák, hudební skladatel a sběratel lidových
písní. Janáček mu třikrát vymohl stipendium, aby
mohl sbírat písně v Zubří, Solanci, Vidči, na
Frenštátsku, Vsacku a Meziříčsku. Učil na valašskomeziříčském
gymnáziu, učitelském ústavu a ve vlastní hudební
škole. Napsal Stručné základy hudební teorie a 90
úloh, Studium výslovnosti, popěvky, písničky, říkadla
a 152 hudebních děl, mezi nimi klavírní skladba Zpod
Radhoště a symfonieta Radhošť. Psal opery (Sůl nad
zlato), balety (Juliána, krásná panna) a písně. Pro
sokolské ochotníky napsal hudbu k více než 25
hrám. S Arnoštem Kubenšou vydal pětidílné
Valašské pěsničky a napsal o tom stať O valašských
pěsničkách a jejich sbírání. Byl také rybářem a
napsal Rybářství ve vodách horských. Je pohřben na
Valašském Slavíně.
|
|
|
|
|
|
Rajnoch
František - lidový
řemeslník
|
|
*1892 +1969
|
|
|
Vyučil
se zámečníkem a s pomocí autogenu tvořil kovové
plastiky. (Štramberská trúba, Štramberk, Lidoví
muzikanti, Dojení ovce atd.).
Byl mistrem umělecké výroby.
|
|
|
|
Jiří Raška
- český skokan na lyžích, olympijský vítěz a český lyžař století
|
|
* 4.2. 1941
|
|
|
|
|
Narodil se ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Jako mladý skokan se dostal do legendární party kolem trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo Remsa Boys. Když hrozilo, že Raškovu kariéru zbrzdí vojenská služba na Šumavě, Remsa si ho nechal převelet do vojenského klubu Dukla Liberec. V roce 1964 odjel na ZOH do Innsbrucku, ale plnil pouze roli náhradníka. Jeho velká olympiáda přišla až za čtyři roky.
Díky čtvrtému místu na MS 1966 a druhé příčce na Intersport turné o rok později odjížděl na ZOH 1968 v Grenoble jako jeden z favoritů. Raška skočil 79 metrů a po prvním kole vedl. Druhý skok byl kratší, ale v celkovém součtu stačil na uhájení prvenství -
Jiří Raška se stal prvním českým vítězem na ZOH v historii.
K tomu přidal druhé místo na velkém můstku. Týž rok dokázal vyhrát šest závodů v řadě. Na mistrovství světa ve Vysokých
Tatrách na něj přišlo sto tisíc diváků. Obsadil druhou příčku na velkém a osmou příčku na středním můstku.
V roce 1969 se na jeden den stává i světovým rekordmanem. Na novém můstku v Planici skočil 164 metrů a o čtyři metry tak překonává den starý rekord svého velkého soka, Nora Björna Wirkoly. Nicméně hned následující den mu rekord bere Manfred Wolf (165 m) z tehdejší NDR. Jeho další úspěchy čítají stříbro na MS na velkém můstku v roce 1970, vítězství v Intersportturné rok poté, bronz na historicky prvním MS v letech na lyžích a pátou příčku na ZOH v Sapporu.
Od roku 1974 působí jako trenér. Skokanské lyže naposledy obul při závodě veteránů v roce 1979.
V letech 1994 - 1996 je společně s Medalem a poté Malcem trenérem české reprezentace. V devadesátých letech působil i jako trenér české reprezentace, mládeže a místopředseda Svazu lyžařů ČR. V anketě Svazu byl zvolen českým lyžařem století.
|
|
|
|
|
|
|
Strnadel
Bohumír - Četyna
- spisovatel
|
|
*1906 +1974
|
|
|
Bratr
A. a J. Strnadlových. Byl archivářem ve Frenštátě
p.R. Zajímal se o historii. Vydal několik svazků básní
a povídek, tetralogii zobrazující Valašsko v 17. a
18. století, Hukvaldské rebelie (Valašský vojvoda,
Jednou za slunovratu, Zbojníci a Živly) a románový
cyklus Velká Ráztoka (Koliby v soumraku, Drvaři a Ráztoka).
Psal i knihy humorné, jako Valchař se směje aneb
Tutlanci a pozorníci (později rozšířené a přejmenované
na Besedy na staré valše) a knihy pro děti (Sedmikvítek).
|
|
|
|
|
|
Strnadel
Antonín -
malíř a grafik
|
|
*1910 +1975
|
|
|
Vrozený výtvarný
talent ho přivedl na Umělecko-průmyslovou školu v Praze,
kde byl v letech 1927-33 žákem J. Bendy, a v letech
1933-6 studoval na Akademii výtvarných umění u prof.
Maxe Švabinského. Od roku 1945 působil jako profesor
VŠUP v Praze. Stal se významným představitelem
české poválečné ilustrace. Námětově čerpal z
folkloristických motivů Valašska. V Novém
Hrozenkově, kde často pobýval, je ve staré roubené
dřevěnici jeho památník.
|
|
|
|
|
|
Strnadel
Josef - prozaik
a literární vědec
|
|
*1912 +1986
|
|
|
Po
středoškolských studiích studoval v letech
1932-7 Filozofickou fakultu UK v Praze, doktorát získal
v roce 1946. Pracoval ve státních službách, v letech
1939-40 byl vězněn v Sachsenhausenu. Psal pod různými
pseudonymy a do literatury vstoupil časopisecky v roce
1926. Jeho knižní debut Rok pod horami vyšel v roce
1945. Z dalších knih si připomeňme Vyhnal jsem
ovečky až na Javorníček, která obsahuje mnoho zajímavého
čtení o Beskydech a Valašsku, Černá slza, Hořká
tráva, Noc v patách, Slunce v třezalkách,
Noc je vlak, který jede domů, sborník lidových písní
Zbojnickým chodníkem a esejistické texty ve
fotografických publikacích Beskydy a Severní Morava.
|
|
|
|
|
|
Strnadel
Karel -
muzikant
|
|
*1850 +1931
|
|
|
Byl
vyhlášeným hudebníkem a hrával na cimbál, housle i
basu ve valašských kapelách. Housle pro sebe i kamarády
si dělal sám, udělal si i cimbál. Na jeho počest
nazvali část obce „Karlovice“.
|
|
|
|
|